Celá akce byla perfektně připravena zpravodajskými službami. Podle scénáře, který vypracovali v Kremlu, nepochybně v koordinaci se CIA, jejíž agent Alexandr Jakovlev, pravá ruka M. S. Gorbačova, měl v té době v Moskvě už hlavní slovo. A cíle bylo dosaženo: „masy“, dožadující se důsledné realizace „perestrojky“ slibující „více demokracie a více socialismu“, se daly do pohybu. Se svatým nadšením a rozhořčením, když se trockistovi Uhlovi podařilo šokovat je zkonstruovanou zprávou o zavražděném studentovi. Zajisté, důvody k určité nespokojenosti tu byly, ale i ti, kdo „zvonili klíči“ netušili, jak hanebná hra se s nimi hraje, že s podvodnými hesly „svobody“ a „demokracie“ uvolňují cestu k nezřízené moci hrobařům socialismu a restaurátorům kapitalismu v jeho nejdivočejší podobě.
Pohlédněte do kalendáře, jaký výsměch dějinné pravdě! 17. listopad je státním svátkem jako „Den boje za svobodu a demokracii“. Ale právě skutečná svoboda a demokracie byly tehdy - po 17. listopadu 1989 - pošlapány. Nastolen byl režim panství finančního velkokapitálu, režim bezohledné despocie peněz, navíc povětšinou v rukou cizáků.
Ale nezapomínejme na ty, kdo tento protinárodní a protilidový režim připravili, kdo se na této úděsné tragédii podepsali, kdo zradili odkaz Velkého října a revolucí XX. století, na strůjce tzv. perestrojky a jejich „páté kolony“ v komunistických a dělnických stranách zemí socialistického společenství! I u nás se v tomto směru „vyznamenali“ mnozí: adamcové, mohoritové, svobodové a zejména četní maloměšťáčtí intelektuálové, kteří se vetřeli do strany a aktivizovali (v tzv. Demokratickém fóru, Klubu B. Šmerala apod.) po vzoru moskevských zrádců. Žel KSČM se z půdy, která zrodila toto jedovaté býlí, zformovala: přijala program tzv. demokratického socialismu, v němž se zřekla marxismu-leninismu. A na tomto protikomunistickém (v rozporu s názvem, který si ze známých důvodů ponechala) programu dosud trvá. Současné vedení této strany není, jak se ukazuje, schopné a ani ochotné vyrovnat se čestně s touto minulostí. Dosvědčily to akce pořádané k 90. výročí založení KSČ, dosvědčují to i programové dokumenty vydané k přípravě VIII. sjezdu KSČM, který se bude konat v květnu příštího roku. Adekvátně na ně reagovala nedávná XXXI. pražská teoreticko-politická konference. Sborník vystoupení jejích účastníků by měl být využit v základních organizacích strany na členských schůzích a na okresních a krajských konferencích.
17. listopad nespadl zčistajasna z nebe. A nebyl jen produktem zrádných sil a jejich zpravodajských služeb. Měl své předehry iniciované XX. sjezdem KSSS (únor 1956). To, co se odehrálo koncem roku 1989 u nás, bylo jen dovršením procesu rozkladu v celém socialistickém společenství. Odveta za Velký říjen a revoluční přeměny, jež leninismus v minulém století vyvolal, se studenoválečníkům v čele s americkými imperialisty zdařila díky tomuto rozkladnému procesu uskutečněnému pod pláštíkem antistalinismu. Byli jsme jen článkem řetězu, dlouho jsme odolávali, před námi byly Polsko, Maďarsko, Bulharsko i NDR. A jak víme, k překvapení mnohých na řadu pak přišlo zúčtování nejen Ceausescuovým Rumunskem, ale také s Titovou Jugoslávií. Ti, kdo hledají příčiny naší porážky, by se měli nad tím důkladně zamyslet. A přestat už konečně s omíláním obehrané písničky o „zanedbaných reformách“ a „opožděné demokratizaci“. Kontrarevoluce byla „internacionální“. A s dopady i na další kontinenty, včetně Číny nebo Kuby. V nových a velmi nebezpečných formách, maskovaná „revolucemi“ v nejrůznějších barvách. Ti, kdo se před dvěma desítkami let těšili na trvalý mír ve světě, jak s ukončením „studené války“ sliboval Gorbačov, jsou dnes trpce zklamáni. Nelítostný boj o zdroje surovin a nové přerozdělení světa je provázen nejen stupňovaným napětím, ale i válkami s bezprecedentní krutostí a bezohledností.
Ptáme-li se, co jsme převratem, který se u nás koncem roku 1989 uskutečnil, získali a co jsme ztratili, nemusíme pro odpověď chodit daleko. Nezískali jsme nic a ztratili jsme naopak vše, co je v základě důstojného života. Pozbyli jsme vymoženosti, jež socialismus zakotvil především v sociální oblasti a ve vztazích mezi lidmi osvobozených od kapitalistického vykořisťování.
A pozbyli jsme státní svrchovanost, jakkoli omezenou povinnostmi, jež nám ukládalo členství v politické a vojenské organizaci, jakou byla Varšavská smlouva, záruka naší svobody. Stali jsme se vazalem imperialistů, polokolonií, bezmocným pěšáčkem na šachovnici imperialistických velmocí. Nedávná návštěva premiéra Nečase v USA, kde s kolaborantskou háchovskou ponížeností nabízel naše území k agresivním účelům Spojených států, to názorně ilustruje.
Připomeňme některé skutečnosti.
Byli jsme státem, který měl respekt v mezinárodním společenství. Nyní nás vážně nebere nikdo, jakkoli oficiální média, jejichž profesí je dovedně lhát, tvrdí opak. Ale fakta jsou neúprosná. Stali jsme se, v důsledku kontrarevoluce, zemí, v níž nadnárodní kapitál - stejně jako v jiných státech bývalého socialistického společenství - získal nová odbytiště pro své zboží, za babku vykoupil fabriky, získal levnou pracovní sílu a zachránil se tak dočasně před krizí, která mu vážně hrozila. V důsledku kontrarevolučního převratu - vyprodala Česká republika státní majetek za zhruba 300 tisíc miliard Kč. A „obhospodařuje“ naopak téměř 1 500 miliard Kč veřejného dluhu. Všichni ještě máme v paměti tzv. kuponovou privatizaci, u jejíchž zdrojů byl i nynější prezident Václav Klaus. „Lidoví akcionáři“, tento idol našich revizionistů, doslova zaplakali nad „výdělkem“. Pak už se plně otevřela cesta ke „svobodě“, k proslulému „tunelování“ s korupcemi a podvody, jež charakterizují tento zločinný režim.
Ano, stali jsme se zemí nesvobody, zemí silného korupčního prostředí a mafiánů, kteří ovlivňují vládnoucí struktury.
Ale co je zvlášť závažné: převratem v listopadu 1989 byla pohřbena i u nás demokracie.
Mýlí se Vojtěch Filip, když tvrdí, že teprve dnes je prý „ohrožena“ Nečasovou vládou, jež nezná žádné zábrany a je zcela neurvalá. Skutečné demokracii odzvonil umíráček kontrarevolučním převratem po listopadu 1989.
Neboť pro komunisty je zásadní rozdíl mezi demokracií buržoazní a socialistickou. Nic na tom nemění skutečnost, že socialistická demokracie byla v konfrontaci s imperialistickým obdobím „studené války“ poznamenána četnými nedokonalostmi. Ve všech směrech však převyšovala buržoazní demokracii s jejím parlamentárním komediantstvím a šarlatánstvím a s faktickým totalitarismem politických reprezentací velkokapitálu.
Ano, převratem, který se odehrál před 22 roky, jsme ztratili nejen sociální vymoženosti, které poskytoval minulý společenský řád, ale také státní suverenitu. Masaryk aby se z hrobu zvedl. A všichni, kdo bojovali za dovršení ideálů národního obrození. Dnes už není popírána jen minulost spojená s tzv. komunistickým režimem, ale celé naše revoluční a pokrokové národní dějiny. A to je snad ten nejhorší důsledek převratu, k němuž došlo před 22 lety.