Ke kauze bytů OKD
Přidáno v pátek 26. 2. 2010
Celá kauza je jedním z vrcholných příkladů toho, jak privatizace ohrozila základní potřeby obyčejných lidí, jak je náš soudní systém neschopný pracovat rychle a účinně, jak naše zákony nedovedou účinně chránit zájmy svých občanů, kteří přeci platí řádně daně a dělají vše, co po nich státní moc žádá. Myslím, že by bylo vhodné položit otázku, kdo je vlastně zodpovědný za to, že k takové situaci mohlo dojít? A nemyslím, že by bylo třeba na ni odpovídat. Naopak bych ji rozšířil: Jsou tím vinni nájemníci? A pokud ano, je jejich potrestání adekvátní? Nebo snad byl potrestán ještě někdo jiný? A kdo uhradí nájemníkům čas a prostředky, které museli vynaložit na to, aby vůbec mohli účinně hájit svoje práva? Žádné smlouvy nebo zákony vyhandlované mezi politiky a podnikateli nejsou argumentem k tomu, abychom nehájili svá práva na elementární potřeby, ani důvodem k tomu, abychom formy obhajoby našich zájmů nějak omezovali.
Nabídka pomoci by byla bezúčelná, kdybychom sami nenavrhli, jak pomoci můžeme. Takovýto vrcholný příklad šlapání po lidech přitahuje mnoho osobností a organizací, jako dobrý způsob, jak si udělat reklamu. My mezi ně patřit nesmíme. Musíme usilovat o to, abychom skutečně pomohli, ne o to, abychom se zviditelnili. Ostatně, oni si už lidé mezi sebou sami řeknou a zhodnotí, kdo a jak jim pomohl.
Za účelné bych považoval o kauze informovat a mobilizovat zájem lidí přímo nedotčených, přičemž bych stavěl na přirozeném smyslu pro spravedlnost, solidárnosti a vzájemné podpoře mezi těmi, kteří se mohou zítra ocitnout na místě těch, kteří jsou postiženi dnes. Účelem by mělo být vyvolání maximálního tlaku veřejného mínění na rychlé a konečné ukončení kauzy ve prospěch postižených nájemníků.
Značnou morální podporou je již pouhé prohlášení solidárnosti a účast lidí, kteří se nebojí říct, za zájmy které ze stran stojí, při soudních jednáních, na veřejných akcích apod. Za vhodnou formu v této souvislosti považuji šíření materiálů, které budou na kauzu neustále poukazovat a připomínat ji tak dlouho, dokud nebude uspokojivě vyřešena. Je třeba vylepovat a rozdávat letáky, snažit se téma neustále připomínat prostřednictvím všech dostupných medií, podporovat veškerá související shromáždění.
Konkrétní materiály bych rozdělil do čtyř skupin: Zaprvé materiály burcující, zadruhé informující, zatřetí uvádějící kauzu do širších souvislostí, začtvrté vyzývající k účasti na akcích, které s kauzou souvisejí.
Materiály vyzývající k účasti jsou podmíněny tím, že se nějaké akce budou konat a že o nich budeme včas vědět. V této souvislosti nepředpokládám, že by se dala očekávat například nějaká masová demonstrace, ale v případě, že kauza nebude vyřešena ve prospěch nájemníků, nebo, že bude její vyřešení odsunuto do daleké budoucnosti, bych to vzhledem k vysokému počtu dotčených alespoň v Ostravě nevylučoval. V tom případě bychom měli pomoci s organizací. Dále se domnívám, že by nebylo od věci agitovat pro účasti na soudních řízeních, o kterých je však opět potřeba dopředu vědět.
Ideální by byla kombinace všech čtyř typů materiálů. Neomezoval bych se na jeden region, naopak je potřeba získávat k podpoře širokou veřejnost. Celý problém není ve svých příčinách, ani způsobem, jakým je řešen, záležitostí regionální. Je to jen vrcholný příklad toho, co se děje po celé republice.
Na závěr vyzývám všechny členy SMKČ k aktivní diskuzi, přípravě a realizaci celé kampaně.
Všichni ti, kteří říkají, že jsou ochotni dát za socialistickou nebo komunistickou společnost první poslední, jsou v takovýchto případech povinni obětovat svůj čas a schopnosti k reálné pomoci těm, kterým kapitalismus ubližuje.
Od slov k činům!
Daniel Šufana
Den před 25. únorem 2010, 62 let bez jednoho dne, co to vypadalo, že podobné problémy u nás už nikdy řešit nebudeme!