Nad Svitem nesvítalo
Přidáno ve středu 14. 4. 2010
Otázky Václava Moravce ve Zlíně aneb zábava pro měšťáky a jejich maloměšťácké souběžce
Ve čtvrtek 31. 3. 2010 přijel do mého kraje cirkus; jméno principála Moravce bylo na zlínském Velkém kině uvedeno již od počátku týdne. Přijel s jedním hlavním cílem - vyvolat iluzi a přifouknout ještě více bublinu zdání občanské participace. Nutno předem poznamenat, že svůj cíl splnil.
Kolem 18. hodiny se pomalu začali shlukovat před kinem diváci. Kromě týmů všech barev, které s cirkusem objíždějí celou republiku, často aby pomohli své sociální situaci a z druhé strany ji podporou všech měšťáckých přísavek podkopávali, postávali venku lidé z různých částí kraje, různých třídních původů (proletariát spíše celý bez sebe, než pro sebe; třeba podotknout, že ne jeho vinou) a rozdílných motivů příchodu. A tak jeden přišel za peníze, druhý ze zvědavosti, třetí aby zamával rodině, čtvrtý z exhibicionismu, pátý kvůli třídní distinkci („jako úspěšný podnikatel bych tam měl být, kdo jiný?“), šestý podpořit kandidáty a konečně sedmý aby to všechno pozoroval a zaznamenal (protože jednou tomu nebude nikdo věřit).
Neskutečná tlačenice před kinem; organizátoři totiž hrubě nezvládli vpouštění lidí do budovy, kdy ze zadu útočily rozžhavené šiky, prahnoucí po imaginárním kousku štěstí televizní kamery, těsnala přítomné komunisty o to víc, o co byly početnější verbální (i nonverbální) projevy měšťáků a klerikálů nejen na naši adresu. Atmosféra nápadně připomínala náznaky davového šílenství při hromadných slevách v supermarketech; kdyby někdo prohlásil, že jsou v kině k dostání levné pračky či televize, dav by se do budovy jistě dostal násilím. Pikety nás komsomolců, prezentované již v předsálí, nevzbudily překvapivě nenávistné reakce, pouze několik příznivců ODS (z taktických důvodů jim na letácích chybělo druhé „s“, i když většině z nich čouhala hnědá košile zpod modrého trička) se je pokusilo překrýt vlastními, draze vyrobenými plakáty (ty komsomolské, i se symboly KSČM, zhotovili soudruzi z Brna doslova na koleně).
V sále už atmosféra bouřila. Připomínala kombinaci hokeje a pouťové zábavy, kromě alkoholu nechyběly snad žádné atributy, které k podobným záležitostem patřívají. Většinu přítomných viditelně hřála představa podílu na něčem důležitém,vědomí aktivní účasti a zájmu o věci veřejné a koneckonců načančané prostředí velké show amerického střihu před objektivy televizních kamer. Principál Moravec ještě před začátkem přímého přenosu rozpaloval diváky lacinými žertíky, kterým se většina smála (my jsme si ťukali na čelo); přítomné týmy formálně barevné, ve skutečnosti však podstatou stejné barvy, zíraly s překvapením na několik mladých komunistů, na první pohled rozpoznatelných.
Příchod gladiátorů do ringu byl přivítám bouřlivým potleskem, každá jejich reakce a vzájemné „rozepře“ jen naoko souhlasným řevem či kritickým pískotem. Přitom nebylo možné si nevšimnout, jak si mezi otázkami zejména pánové Nečas a Škromach a paní Šojdrová s panem Gazdíkem rozuměli, rozprávěli s širokým úsměvem barmana, který zákazníka zase dokázal oškubat o poslední úspory. Není se co divit, mnohé je spojuje, zejména podíl na dvaceti letech zločinné vlády kapitálu, která jim k úsměvům na hromadě majetku, zcizeného jeho tvůrcům, dopomohla. Ale dav to neviděl, nechtěl vidět a objektivně vzato ani vidět nemohl. Nikdo mu totiž neřekl, jaké hry se účastní. Nikdo mu to neříká už dvacet let. Jakékoliv výmluvy na „lidi, kteří nic nechápou a podporují ty, jež je okrádají“, tak padají na hlavy těch, kteří jim situaci mají vysvětlovat, vést je, pomáhat jim - na hlavy komunistů a jejich nejsilnější strany.
Středeční večer pokračoval v tradičních kolejích, dušička měšťáka a jeho současného maloměšťáckého souběžce totiž dostala, po čem prahnula. Z pódia totiž nezazněly rázné argumenty proti lživým, obsahově vyprázdněným proklamacím buržoazních figurek, a to bez ohledu na účelovou strukturu pořadu, vytvořenou šikovně principálem Moravcem, jež měla jasně hrát do karet zmíněným panákům. Úkolem komunisty musí být v takové situaci rázně demaskovat úlohu všech spojených aktérů cirkusu, říci podle jakého scénáře se hraje a proč, trhnout oponou a strhnout masku zdánlivé principálovy objektivnosti i domnělým gladiátorům. To se ve středu nestalo.
Celý pořad tak jasně dokázal, co všechno je možné říci, aby se skutečně nic důležitého neřeklo, o čem všem je možné s hranou polemikou diskutovat, aby skutečné problémy pracujících zůstaly skryty někde v areálu zplundrovaného zlínského Svitu. Když jsme z divadla odcházeli, měli jsme divný pocit, hořkou pachuť podílu na něčem, co je nám bytostně odporné, pocit bezmoci, že jsme s tím nemohli nic udělat, otázku, jak bychom to mohli změnit. Pravdivá jsou slova prof. Jana Kellera (jenž dokáže často kvalitně analyzovat následky, příčiny mu ucházejí a návrhy řešení, pokud je vůbec předloží, jsou utopické) o politické zainteresovanosti lidí v konzumní společnosti (měšťácká společnost nejvyšší fáze kapitalismu - imperialismu), která klesá s rostoucím počtem televizních politických debat, diskuzí a dalších „komedií“. Skutečná zainteresovanost na politickém dění klesá, ta fiktivní, vyvolaná v myslích lidí buržoazními sdělovacími prostředky a buržoazií vůbec naopak roste. V zájmu uchování vykořisťovatelského systému. Moravcův cirkus vystupující ve Zlíně byl jenom malým kamínkem z celé mozaiky.
Lukáš Kollarčík, předseda SMKČ, kandidát do PSP ČR ve Zlínském kraji (KSČM)